Na závodní dráze nám jde o jednu jedinou věc - dosáhnout co nejnižšího času na kolo. Dostat se z bodu A do bodu B ale ne vždy znamená volit nejkratší možnou cestu. Správná stopa, a tedy i nejrychlejší stopa, je výsledným kompromisem mezi ujetou vzdáleností a rychlostí motocyklu, kterou je schopen na zvolené stopě udržovat.
Nejdřív musíš znát trať
Logicky nemůžete vědět, jakou stopu zvolit, když nevíte co následuje za další zatáčkou že? Výjezd ze zatáčky se totiž vždy podřizuje tomu, co za ní následuje. Dokonalá znalost tratě je tedy nezbytným předpokladem k osvojení si správné stopy.
"Stopu určuje vždy co je za zatáčkou"
Následuje rovinka
Je to dlouhá rovinka? Pak chcete na výjezdu co nejvíce využít šířku tratě, nic jiného, než dosažení co nejrychlejšího výjezdu pro vás není podstatné. A když myslím celou, myslím každý centimetr, který z toho můžete vymáčknout. Nechte se vynést klidně až na obrubník. Každý kousek hraje roli, protože na následující dlouhou rovinku si ponesete výjezdovou rychlost. A je rozdíl, jestli ztrácíte 10km/h po dobu dvou set metrů, nebo jednoho kilometru. Výjezdy ze zatáček (společně s nájezdy) mají dle mého názoru největší vliv na dosažený čas na kolo.
I v případě, že následuje zatáčka na stejnou stranu platí, že využiváme celou šířku tratě. Každý decimetr hraje roli.
Následuje další zatáčka
Pokud navazuje opět další zatáčka, nebo je mezi zatáčkami příliš krátká rovinka na to, abych se stihl dostat do ideálního nájezdového bodu, musí se výjezd z první zatáčky řídit nájezdem do zatáčky druhé, protože teprve výjezd z druhé zatáčky na následující rovinku je určující. Klasickým příkladem jsou brněnské dvoj zatáčky levá-pravá (třeba Ačko), za kterými následují delší rovinky. Jak jsem již zmiňoval, výjezdy na rovinky jsou nejdůležitější. Tedy abych měl z druhé pravé dobrý výjezd, musím do ní i správně najet. Tomu musím podřídit výjezd z první levé.
Nemůžete se nechat vynést na výjezdu z první zatáčky, nezbyl by vám pak ani čas, ani prostor vrátit se do ideálního nájezdového bodu do zatáčky následující.
Ujetá vzdálenost
Chybu, kterou jezdci často dělají, je jednoduše to, že se snaží co nejvíc tlačit, což ve finále vede k tomu, že překračují své limity. Brzdy za hranící komfortní zóny a odvážná pravá noha na plynu v důsledku vedou k chybám. Progresu dosáhnete tím, že budete jezdit chytře a identifikujete svá slabá místa. Jedním z aspektů, které byste měli vzít na vědomí, je celková vzdálenost, kterou za kolo ujedete. Metry, které najedete navíc jsou úměrné vašemu výslednému času. Volba kratší, nebo delší stopy tam, kde je to vhodné, může vést k nalezení těch pár desetin, které vám chybí.
Hraje se opravdu o decimetry, jak si ukážeme na následujícím modelovém příkladu. Všimněte si, že modrá stopa je o maličko širší u obou vrcholů zatáčky. Na druhou stranu jsou hodnoty rychlosti na nájezdu, vrcholu i výjezdu o něco vyšší. Červená stopa je naopak užší. Jezdec trefuje přesně oba vrcholy ačkoliv je jeho nájezdová rychlost nižší (něco málo přes jeden kilometr za hodinu, to je prakticky zanedbatelné), na celém úseku je rychlejší o celých 0.15 sekundy. Velká úspora na tak krátkém úseku nemyslíte?
Větší poloměr zatáčky vám sice umožní nést vyšší rychlost, ale to nevynahradí metry, které najedete při širší stopě navíc. Ne vždy je tedy volba širší stopy ve prospěch například rychlejšího výjezdu ve finále lepší. Pocitově sice jedete rychleji, ale navíc ujeté metry výhodu vyšší rychlosti hravě smažou. Naučit se rozlišit, kdy je lepší volit nižší průjezdovou rychlost ale kratší stopu, není jednoduché.
Hledej rovinky kde to jde
Důležitou věcí, kterou je potřeba si uvědomit, je fakt, že pokud nemůžu přidávat plyn nebo brzdit (tedy jsem ve větším náklonu a v zatáčce), ztrácím čas. Proto potřebujeme čas strávený v zatáčce a náklonu minimalizovat. Častou chybou jezdců je, že nevyužívají krátké rovinky mezi zatáčkami. Zapamatujte si tuto poučku: Zkraťte zatáčky, prodlužte rovinky. Pokud projedu třeba zmiňované brněnské Áčko jako jednu dvojzatáčku (stopa ve tvaru písmene S), znamená to, že jsem pořád v náklonu, najedu více metrů a nemůžu přidat plyn. Pokud ale tuto rovinku nevypustím a na výjezdu z první zatáčky přidám plyn, udělám si rovinku a před nájezdem do druhé stihnu ještě lehce přibrzdit (jde to, věřte mi), získám velkou časovou úsporu. Všechno je o rovnováze, ale obecně, delší rovnika zmanemá více času pod plným plynem = lepší čas.
Nejde jen o ty očividné, dlouhé rovinky, ale i ty menší schované mezi zatáčkami. Najděte je!
Vrchol zatáčky
Kde je a jak jej najít? Vrchol zatáčky můžeme specifikovat jako místo, kde jste nejblíže na vnitřku zatáčky. Je to taky bod, od kterého byste měli zatáčku narovnávat a přidávat plyn. Čistě teoreticky by optimální trasa skrz závodní dráhu vedla po geometrické lince, která vždy volí nejšiřší možný poloměr průjezdu zatáčkou a tento poloměr je neměnný. Vrchol zatáčky by se rovnal geometrickému vrcholu. V praxi ale musíme počítat s rozdílnými rychlostmi v zatáčce a na rovince. V praxi často bod zatočení odkládáme. Volíme varinatu pomalejšího nájezdu do zatáčky, ve prospěch výjezdu a vyšší rychlosti na rovince. Posunujeme vrchol zatáčky a volíme tak zvaný pozdní apex (čím pomalejší zatáčka je, tím výraznější to je).
Vyvarujte se časté chyby - brzkého apexu.
Závodní stopu jezdec volí s cílem projet zatáčky co nejrychlejším způsobem. Tím, že využijeme celou šířku tratě, můžeme volit co největší oblouk, který nám umožní projet zatáčku větší rychlostí. Jediné, co limituje rychlost, je přilnavost pneumatik. Pro správný průjezd je kritický bod zatočení. Zatočte moc pozdě a minete vrchol zatáčky. Zatočte moc brzy a budete muset oblouk utáhnout uprostřed zatáčky, aby vás nevynesl ven.
Geometrický apex
Geometrický apex volíme v situaci, kdy chceme dosáhnout co nejvyšší průjezdové rychlosti. Volíme co největší možný oblouk. Vhodné pro rychlé a středně rychlé zatáčky, kdy výhoda pozdního apexu nepřebije vysokou průjezdovou rychlost. K této stopě inklinují méně výkonné motorky, protože je pro ně těžší se znovu rozjet. Potřebují tedy udržet co nejvyšší rychlost při průjezdu zatáčkou.
Pozdní apex
Geometrický apex ovšem ne vždy znamená nejrychlejší možný průjezd. Pokud za zatáčkou následuje rovinka, může být výhodnější zvolit pozdní apex. Co nejdříve narovnat motorku a využít jejího výkonu pro dosažení vyšší rychlosti na rovince. Obecně se jedná asi o nejpoužívanější techniku. Je výhodná pro výkonné motorky, můžete brzdit později, maximalizujete potenciál rovinek. Vrchol zatáčky je posunut více k jejímu konci, taktéž se znatelně posune bod zatočení. Často se tedy jedná o nejrychlejší průjezd zatáčkou. Ztráta rychlosti v nájezdu do zatáčky je překonána vyšší výjezdovou rychlostí na rovinku. Nevýhoda je, že jste v momentě nájezdu do zatáčky snadným terčem pro tzv. blokující předjetí.
Dvojitý apex
V některých případech má zatáčka dva vrcholy. Jde většinou o případy, kdy se poloměr zatáčky v jejím průběhu mění.
Různé zatáčky vyžadují různý styl průjezdu.
Brzký apex
Charakterizuje jej brzké zatočení, vysoká nájezdová rychlost, ale nízký výjezdová rychlost. Vrchol zatáčky je pak před jejím geometrickým vrcholem. Je to typická začátečnická chyba, kdy je jezdec nedočkavý a nepočká si na správný bod zatočení a příliš brzo se dostane na vnitřek zatáčky. Prakticky si nemůžu vzpomenout na situaci, kdy by byl brzký apex výhodný, možná bavíme-li se o nějakém sledu zatáček nebo šikaně. Vlastně ano, v momentě, kdy chcete někoho předjet, můžete zvolit brzký apex. Nesmíte se ale nechat vynést a musíte udržet utaženou stopu a trefit vrchol zatáčky, jinak se vám předjetí na výjezdu vrátí.
Vracáky
Zatáčka o 180 stupňů. V tomto případě je vrchol zatáčky zhruba ve třech čtvrtinách. Většinou jde o velmi pomalé zatáčky, proto potřebujeme ideální průjezd pro co nejdřívější přidání plynu.
Ne všechno je očividné
U některých tratí, nebo u některých úseků dané tratě, je ideální stopa očividná. Obecně se dá říct, že čím je trať užší, tím je jednodušší správnou stopu trefit (proto je Brno tak těžké na ideální stopu). Každý z nás má nějakou intuici, vnitřní pocit, který nám říká, který průjezd je nejrychlejší. Občas nás mohou naše pocity mást a někdy je pocitově pomalejší průjezd ve finále rychlejší. Ideálním pomocníkem při hledání nejrychlejšího průjezdu je laptimer s úsekovým měřením. Okamžitě jste schopní reálně říct, jestli jste daný úsek projeli rychleji, nebo ne (na daném měřeném úseku vždy provádějte jenom jednu změnu).
Zkraťte zatáčky. Prodlužte rovinky. Identifikujte výjezd na nejdelší rovinku. Hledejte místa kde otevřít plyn nebo brzdit, najděte skryté rovinky. Zrychlíte :-).